Vzrůstající agresivita hráčů v chatu

Wysch:   Já se nad sebou zamýšlet nepotřebuju. Já si uvědomuju, co to je hra. Já z toho nedělám profesionální sport, ve kterém jednotlivec rozhoduje o tom, jak si celý tým užije děkovačku svých diváků. Osobně bych doporučoval se zamyslet nad význam "hra" a neplést ho se slovem "soutěž". Jakmile to začneš tolerovat, přestaneš vybuchovat a mluvit o tom, že ti někdo kazí HRU. Zároveň s tím přijde pocit, že ti to nikdo nekazí.   Jestli chceš hrát na kompetitivní úrovni, proč hraješ random/náhodné bitvy?    

Wysch:   Nemyslím si, že za to, že neudržím nervy na uzdě, můžou nějaké opičky z Mongolska. Myslím, že za to může fakt, že mám slabší sebeovládání   

Wysch:   Tak sám sis odpověděl. Lidi to hrají, protože chtějí a můžou a zaplaťpámbu žijeme ve společnosti, která toleruje to, že někdo má menší hodnotu inteligenčního kvocientu. Pokud začneme určovat, kdo co má hrát za hry, co jsme to za lidi? Když už nemáme ani svobodu volby, co hrát, co to z nás dělá?   Pokrč rameny, WoT není přece kompetitivní sport, ve kterém jde o život. Když hrajeme s kámošema fotbálek, je nám jedno, že v týmu máme holku, která neumí do balonu kopnout a její výhodou je, že když  na ni běží protihráč, vytáhne triko a ukáže mu prsa. Kdybychom s tím ale chtěli do první / druhé ligy, asi neuspějeme, ale to náš cíl při čutání do meruny rozhodně není.  Myslím, že WoT je takový nedělní čutání do meruny a nikoliv Champions League.      Ale třeba se pletu a hraju tři a půl roku výrazně kompetitivní hru, kde hráči v random bitvách chtějí po lidech, aby hráli jako profesionálové.