miistr, on 04 August 2014 - 09:36 AM, said: Tak tu touhu jít bránit vlast, protože byla napadena jim neberu ani
jsem to tak nemyslel. Mě vadí ten patos, kdy voják umírá a s
posledními výdechy tvrdí jak to dělal pro svou vlast a tak podobně.
Nechci nikomu sahat do svědomí, ale mě to přijde prostě za hlavu
přitažené. Že při umírání bude brečet, křičet, modlit se, volat
maminku a tak podobně to beru, ale tvrzení typu - "dělal jsem to
pro vlast" mě vytáčí. Já prostě těmhle reakcím nevěřím, protože si
myslím, že v danou chvíli ten umírající myslí na sebe nebo
maximálně na své blízké a kamarády z jednotky. Co se
týče těch kluků z 43. v.p. mi nemusíš nic říkat. Jednoho z nich
jsem znal. Sice ne úplně dokonale, protože byl o trochu starší než
já, ale znal jsem ho díky tomu, že chodíval na ryby s mým bráchou.
O to si dokážeš představit moji naštvanost, když jsem i od lidí z
mého okolí slyšel, že jsou to žoldáci a nebo dokonce, že si smrt
zasloužili, když tam lezli. Tak u nás ta hrdost na
vojáky ze západního odboje byla vytloukána za doby komunismu, kdy
je považovali za zrádce a pomalu to nejhorší co společnost může
nabídnout

. O to jsem rád, že se to po revoluci
změnilo. Dalším dost velkým problémem válečných filmů je, že
se dost filmařů snaží je udělat pro větší množství diváků a
divaček. Takže tam pravidelně musí být nějaká milostná linka, která
je nějak provázaná s jednou z hlavních postav (minimálně). Ono by
to kolikrát nebylo tak hrozné, kdyby to drželi na pokraji. Jenže
občas se to zvrtne, že je to příběh lásky na pozadí válečné
události ačkoliv by to mělo být o té válečné události (viz třeba
Pearl Harbor

).
Karlie: Pearl Harbor nepovažuji za válečný film, to byl romantický
film s válečným pozadím... A když jsme u toho, podívej se na
milostnou zápletku v našem českém Pearl Harboru - Tmavomodrém
světě... V té ukázce jsem si ničeho takového nevšimla, tak trochu
nevím, o čem mluvíš... každopádně poukazovat na to, že jedinec nebo
malá skupina může změnit vývoj války, je zkrátka logické. Nejde to
brát tak, že je tam tisíce vojáků a jeden sám nezmůže nic...protože
každičký jediný z nich něco dokázal, i kdyby jen to, že dostal
kulku za někoho, kdo mohl jít dál... A na co ti kluci mysleli, když
umírali? Zřejmě na to, že nechtějí umřít... ale na to se mi nechce
ani myslet... Opravdu se to po revoluci změnilo? Kdekoliv zmíníš
armádu mimo okruh armády, tak uslyšíš jen "vojáky
nepotřebujeme".Kdykoliv jde voják bojovat do zahraniční mise, je to
žoldák a kvuli nám to přece nedělá, protože u nás se přece zrovna
nic neděje a "míchá se do čeho nemá pro prachy". Zkrátka v Čechách
je tenhle způsob uvažování zakořeněný asi jako závist, že když
druhý něco má, musel to jedině ukrást... naprosto neexistuje, že by
na něco vydělal. A pokud ano, určitě to dělal na úkor druhých... 25
let a mentalita lidí se v tomto bohužel nijak nezměnila. Stejně
jako mají Američané zakořeněný patriotismus, my máme zakořeněnou
závist. U nás se nejčastěji říká "On má"