Dělo nabito, cíl zaměřen

Karlie: Kamarád je tankista, je to voják, který se účastnil několika zahraničních misí a musím říct, že některým komentářům nerozumím. Tihle kluci si tyhle příběhy předávají mezi sebou, protože oni si uvědomují, co se může stát, samozřejmě si to nikdo z nich nechce připustit, ale ti, kterým kamarádi během misí umřeli nebo byli sami zraněni, už na to koukají trochu jinak (i když zrovna třeba neseděli v tanku)...Navíc tyhle scénáře jsou součástí každého výcviku, kde se simuluje boj s nepřítelem. Jinak tady jedna krásná fotka naší T72M4 z výcviku v Německu, který se uskutečnil před pár týdny.   S tankistama našeho 73. tankovýho praporu jsem strávila jeden den, byl to jeden z nejlepších dnů, co jsem zažila. Pro mě to bylo něco nového a krom vlastní bezpečnosti jsem nemusela dbát na nic jiného, ale ani za mák jim to nezávidím. Je to práce a vybrali si ji sami, ale ta cvičení v mrazech, vedrech a případně zahraniční mise, odkud si většina veze vzpomínky, na které by radši zapomněli... je úplně jedno, že tento příběh je fikce, protože tyhle věci se dějou a vy byste si přáli jediné - nebýt v tom tanku, který to zrovna dostal...   A komu uniklo video z návštěvy praporu, tady je: